Současný systém financování české vědy je dlouhodobě neudržitelný a příliš roztříštěný. V rozhovoru pro Euractiv.cz to uvedl Michal Pazour z Technologického centra Praha. Podle něj je v situaci, kdy rostou výdaje na obranu či zdravotnictví, nutné využívat veřejné prostředky na výzkum efektivněji. Cestou je soustředit se na méně priorit, podporovat velké strategické projekty a posilovat spolupráci. Jak v rozhovoru s novinářem Ondřejem Plevákem dodal, klíčová je také srozumitelná komunikace přínosů vědy, v níž vyniká například Daniel Stach.
Hlavní výzvou pro českou vědu je podle Michala Pazoura její závislost na evropských strukturálních fondech, které tvoří zhruba čtvrtinu všech veřejných výdajů na výzkum a po roce 2027 mohou být výrazně omezeny. Státní rozpočet bude navíc pod stále větším tlakem kvůli mandatorním výdajům. Česká republika navíc, na rozdíl od jiných zemí EU, téměř nevyužívá moderní finanční nástroje, jako jsou půjčky či záruky, a spoléhá se téměř výhradně na dotace. Tento přístup, který Michal Pazour popisuje jako „pohodlný“, omezuje přísun soukromého kapitálu a činí systém zranitelnějším.
Řešení spočívá v zásadní změně myšlení. Stát musí definovat jasnou a dlouhodobou inovační vizi a stanovit několik klíčových technologických priorit, jako jsou AI, čipy nebo kvantové technologie. To dodá jistotu investorům. Místo podpory velkého množství malých a administrativně náročných projektů je třeba soustředit prostředky do větších strategických projektů, na nichž budou spolupracovat velké výzkumné týmy. To podpoří nejen efektivitu a sdílení drahé infrastruktury, ale také vybudování tolik potřebné důvěry mezi akademickou sférou a průmyslem. V neposlední řadě Michal Pazour zdůrazňuje, že za vším stojí lidé. Bez reformy vzdělávání a aktivního lákání zahraničních talentů nebude mít česká věda a inovace z čeho dlouhodobě čerpat.
Více na webu euractiv.cz
