Excelence patří k nejfrekventovanějším výrazům v českých strategických dokumentech pro výzkum, vývoj a inovace. Přesto není nikde jednoznačně popsána. V praxi tak funguje jako prázdný pojem, který si různí aktéři vykládají rozdílně. Tvůrci politik, poskytovatelé i výzkumníci tak operují s různými představami o tom, co má být podporováno, rozvíjeno a hodnoceno. Bez jasné definice není možné nastavit konzistentní hodnoticí rámce ani posoudit účinnost veřejných investic, jak je diskutováno v novém Policy Briefu.
Proč Česko potřebuje jasné vymezení právě teď
Český výzkumný systém vstupuje do období, kdy se budou aktualizovat zásadní strategické dokumenty i programy účelové podpory. Paralelně probíhá diskuse o podobě metodiky hodnocení výzkumných organizací. Pokud se pojem excelence nezakotví nyní, systém se bude i nadále potýkat s roztříštěnými postupy, rozdílným pojetím kvalitního výzkumu a nedostatečnou možností měřit dlouhodobý pokrok. Společný rámec by přinesl jednotné chápání excelence napříč poskytovateli, větší předvídatelnost pro výzkumné týmy a vyšší transparentnost směrem k veřejné správě i společnosti.
Dvě dimenze excelence: vědecká a výzkumná
Současná odborná debata ukazuje, že excelence není jednorozměrná. Moderní výzkumné politiky rozlišují dvě vzájemně propojené roviny: vědeckou excelenci (F-typ) a výzkumnou excelenci (S-typ). Vědecká excelence se soustředí na kvalitu samotného výzkumu – originalitu, metodologickou správnost, průlomový potenciál a přínos pro vědní obor. Výzkumná excelence naopak zdůrazňuje širší přínosy: společenský dopad, interdisciplinaritu, vzdělávací aktivity či transfer znalostí. Obě dimenze jsou nezbytné. Vědecká excelence představuje pevný základ, zatímco výzkumná excelence rozšiřuje význam kvalitního výzkumu směrem k jeho užitečnosti.
Dopady na český systém podpory výzkumu
Bez jasného popisu excelence vzniká situační paradox: různí poskytovatelé podporují zcela odlišné typy projektů, přestože všichni deklarují podporu excelence. Někdy je upřednostňována špičková vědecká kvalita, jindy společenská relevance a aplikační dopad. Výsledkem je nejednotnost systému, která komplikuje strategické řízení i hodnocení. Pokud má stát posoudit, zda podpora excelence skutečně zvyšuje kvalitu a dopady českého výzkumu, potřebuje společný rámec a kritéria, která budou použitelná napříč programy.
Příležitost pro tvorbu moderního národního rámce
Pokud má být excelence skutečným pilířem moderní výzkumné politiky v ČR, nikoliv jen deklarací, je nezbytné vymezit ji tak, aby byla srozumitelná, odborně ukotvená a použitelná napříč celým systémem. Právě teď, kdy se připravují aktualizace strategií a úpravy programů podpory, má Česká republika příležitost tuto dosud chybějící koncepční vrstvu doplnit. Vytvoření konsenzuální definice excelence představuje krok, který umožní lépe směrovat veřejné investice, podpořit růst kvality i dopadů a posílit roli špičkového výzkumu v rozvoji české společnosti.
Policy Brief je k dispozici v repozitáři https://doi.org/10.5281/zenodo.17735899
