Potřebujete otestovat nový materiál, vyvinout prototyp nebo ověřit technologii v podmínkách, které se blíží jejímu praktickému využití? První pilotní mapování testovacích a experimentálních infrastruktur ukazuje, že nabídka specializovaných pracovišť je široká a pokrývá celou Českou republiku. Není ale snadné zjistit, co jednotlivá pracoviště skutečně nabízejí a jak se k jejich službám dostat. Nová studie Technologického centra Praha, která vznikla ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu v rámci projektu STRATIN+, představuje první krok k vytvoření systematického přístupu k těmto infrastrukturám.
Technologické infrastruktury jako klíčový článek inovačního systému
Technologické infrastruktury představují specializovaná zařízení, vybavení, odborné kompetence či služby, které umožňují vývoj, testování, demonstraci, validaci nebo škálování a přípravu technologií před jejich uvedením na trh. Patří mezi ně zejména testovací a experimentální zařízení, pilotní linky, demonstrační provozy, zkušebny, čisté prostory, living labs nebo digitální testovací prostředí.
| Kategorie | Hlavní funkce a odlišení | Typické služby | TRL |
| Testbedy a zkušební zařízení | Ověření funkčnosti, výkonu a spolehlivosti v kontrolovaném či poloreálném prostředí. Od pilotní linky se liší tím, že hlavním výstupem je výsledek zkoušky, nikoli ověřený výrobní proces. | Funkční a výkonnostní testy, interoperabilita, simulace podmínek, experimentální validace, podpora certifikace. | 4 – 6 |
| Pilotní linky a pilotní provozy | Přechod od laboratorního prototypu ke škálovatelnému technologickému nebo výrobnímu procesu. Těžištěm je procesní stabilita a reprodukovatelnost. | Pilotní výroba, optimalizace parametrů, ověřování kvality, příprava průmyslové výroby. | 5 – 7 |
| Demonstrační a validační infrastruktury | Ověření technologie v provozně relevantních nebo reálných podmínkách. Oproti testbedu kladou větší důraz na skutečný kontext nasazení. | Demonstrace, validační projekty, provozní, environmentální a ekonomické parametry, regulatorní schvalování. | 6 – 8 |
| Čisté prostory a specializovaná technologická zařízení | Vývoj a testování technologií vyžadujících vysoce kontrolované nebo jinak unikátní prostředí. Rozlišujícím znakem je náročnost prostředí a zařízení. | Prototypování a malovýroba, citlivé komponenty, špičkové vybavení, procesní know-how, ochrana duševního vlastnictví. | 4 – 7 |
| Living labs a otevřená inovační prostředí | Testování v reálném uživatelském, společenském, městském či přírodním kontextu. Specifická je aktivní účast uživatelů a společný vývoj. | Spolupráce na vývoji, testování v provozu, uživatelská přijatelnost, data z používání, sociální inovace. | 5 – 8 |
| Digitální technologické infrastruktury | Virtuální a výpočetní podpora vývoje, testování a optimalizace. Hlavním médiem služby je digitální model, výpočet nebo síťové prostředí. | Simulace, modelování, digitální dvojčata, virtuální testování, AI/HPC, vzdálený přístup. | 3 – 6 |
| Integrované technologické platformy a otevřené testovací ekosystémy | End-to-end podpora napříč více kapacitami. Liší se koordinační funkcí a kombinací několika typů služeb. | Kombinace testování, pilotáže a demonstrace, koordinovaný přístup, roadmapy, matchmaking, podpora rozhodování. | 5 – 8 |
Jejich význam v posledních letech roste nejen v České republice, ale i na evropské úrovni. Evropská komise je stále častěji označuje za klíčový nástroj pro zvyšování konkurenceschopnosti, technologické suverenity a podporu zelené a digitální transformace. Jejich hlavní přínos spočívá v tom, že pomáhají snižovat technologická a investiční rizika při vývoji nových řešení a zkracují cestu od laboratorního ověření k využití v praxi.
Zvláštní význam mají pro malé a střední podniky, start-upy a scale-upy, které si zpravidla nemohou dovolit budovat vlastní nákladné testovací nebo demonstrační kapacity. Sdílený přístup jim umožňuje využívat špičkové vybavení a expertní znalosti, které by jinak byly obtížně dostupné.
Zmapování prostředí, které dosud chybělo
Studie si nekladla za cíl vytvořit úplný registr všech existujících zařízení v České republice. Jejím hlavním cílem bylo identifikovat funkční technologické infrastruktury, ověřit možnosti jejich systematického mapování a vytvořit základ pro budoucí národní přehled těchto kapacit.
Mapování se zaměřilo nejen na samotná zařízení, ale především na jejich praktickou využitelnost pro jiné subjekty či instituce. Sledovalo technologické a aplikační zaměření pracovišť, poskytované služby, odborné kompetence, podmínky přístupu i typy uživatelů.
Od veřejných databází k přímému ověření
Mapování kombinovalo několik informačních zdrojů. Vedle rešerše veřejně dostupných národních a evropských databází proběhlo také systematické vyhledávání relevantních pracovišť. Výsledkem byl pracovní seznam 148 potenciálních technologických infrastruktur.
Informace o vybavení, poskytovaných službách nebo podmínkách využití jsou často neúplné, studie proto zahrnula dotazníkové šetření mezi identifikovanými pracovišti. Jeho cílem bylo ověřit a doplnit požadované informace a současně navázat kontakt s provozovateli infrastruktur. Právě tento dialog představuje důležitý předpoklad pro další rozvoj mapování a budoucí diskusi o bariérách, potřebách a investičních prioritách v této oblasti.
Výsledky dotazníkového šetření
Do analyzovaného souboru bylo zahrnuto 72 odpovědních záznamů (jedno pracoviště může disponovat více infrastrukturami). Výsledek potvrdil význam univerzit jako provozovatelů specializovaných výzkumných a testovacích kapacit a zároveň ukázal na nezanedbatelné zastoupení podnikového sektoru.
Téměř univerzální poskytovanou službou je testování a experimentace, jako druhou nejčastější službu uvádí pracoviště prototypování a engineering support. Poradenství, pilotáž, škálování, demonstrace či validace v provozně relevantním prostředí jsou zastoupeny u přibližně poloviny odpovědí.
Mezi nejčastěji uváděné typy uživatelů patří výzkumné organizace, malé a střední podniky a vysoké školy, těsně následované velkými podniky. Podobně vysoké zastoupení akademických i podnikových uživatelů ukazuje, že analyzovaná pracoviště zpravidla nepůsobí pouze uvnitř jednoho sektoru, ale propojují výzkumné a aplikační prostředí.
Součástí mapování bylo zařazení jednotlivých technologických infrastruktur do jedné či více klíčových technologických oblastí podle jejich zaměření, nejčastěji uváděné byly pokročilé materiály, biotechnologie a vědy o živé přírodě, udržitelná energetika a čisté technologie, pokročilá výroba, umělá inteligence, strojové učení a elektronika a fotonika. Zjišťovány byly rovněž aplikační domény, ve kterých lze kapacity infrastruktur využít, jako např. v oblasti energetiky, strojírenství, kosmického průmyslu a zdravotních technologií.
Národní katalog služeb a základ pro strategická rozhodnutí o budoucích investicích
Technologické centrum Praha uzavírá studii doporučením vytvořit průběžně aktualizovaný národní katalog technologických infrastruktur, který by mohl zlepšit orientaci potenciálních uživatelů, podpořit efektivnější využití stávajících kapacit a poskytnout veřejné správě kvalitnější podklady pro rozhodování o budoucích investicích.
Zmapování základních kapacit 72 technologických infrastruktur tedy nepředstavuje konečný výsledek, ale první krok k systematičtějšímu rozvoji prostředí, které rozhoduje o tom, jak rychle se české výzkumné výsledky promění v reálné inovace.
Studie včetně příloh je k dispozici v repozitáři Zenodo.
Autorka studie
Mgr. Kristýna Burýšková Šaarová
e-mail: buryskova@tc.cz
Oddělení strategických studií TC Praha
Projektová manažerka a analytička pro vesmírný výzkum a technologie
